Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejvyšší soudní funkcionáři ČR

25. 10. 2011


 ÚSTAVNÍ SOUD

Předseda Ústavního soudu

JUDr. Pavel Rychetský

 rychetsky.jpg

 

Pavel Rychetský (*1943) promoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1966. V roce 1967 složil doktorskou rigorózní zkoušku a vykonal soudcovskou justiční zkoušku. Členem KSČ byl od roku 1966 do počátku roku 1969, kdy vystoupil. V roce 1966 nastoupil jako soudní čekatel u Městského soudu v Praze. Zde bylo proti němu zahájeno trestní stíhání v souvislosti s jeho protesty proti politickým procesům s účastníky tzv. majálesových událostí. Soud proto musel opustit. Nastoupil na katedru občanského práva Právnické fakulty UK v Praze, kde působil jako odborný asistent občanského práva hmotného. Po okupaci Československa musel z právnické fakulty odejít a po několikaměsíční nezaměstnanosti pracoval jako podnikový právník až do konce roku 1989. Pavel Rychetský se v letech tzv. normalizace zapojil do aktivit občanského odporu proti totalitní moci – byl spoluzakladatelem a prvosignatářem Charty 77, publikoval v zahraničních časopisech Listy a Svědectví a v domácím samizdatu. V roce 1989 byl spoluzakladatelem Občanského fóra a jeho republikové rady a do roku 1995 členem Občanského hnutí. Dne 8. ledna 1990 byl jmenován generálním prokurátorem České republiky. Od června 1990 do července 1992 byl místopředsedou vlády ČSFR a předsedou její Legislativní rady s pověřením zabezpečovat koordinaci legislativních prací Čsl. federace a součinnost vlády ČSFR s Federálním shromážděním a vládami ČR a SR. Jako místopředseda federální vlády předložil Federálnímu shromáždění řadu zákonů (např. o Ústavním soudu, o referendu, o vrácení majetku KSČ lidu, restituční zákony a další). Od roku 1992 vykonával advokátní praxi a přednášel politologii na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Publikoval řadu odborných i publicistických statí v domácím i zahraničním tisku. V letech 1996 až 2003 byl senátorem. Byl členem ČSSD v letech 1996 – 2003. Do jmenování místopředsedou vlády ČR zastával funkci předsedy ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, byl členem mandátového a imunitního výboru a organizačního výboru. Od července 1998 byl místopředsedou vlády ČR a do konce funkčního období předsedal Legislativní radě vlády, Radě vlády ČR pro národnostní menšiny, Radě vlády ČR pro záležitosti romské komunity a Radě vlády ČR pro výzkum a vývoj. Od 15. července 2002 do 5. srpna 2003 zastával funkci místopředsedy vlády ČR, ministra spravedlnosti a předsedy Legislativní rady vlády. V letech 1990 až 1992 zastával funkci předsedy Jednoty českých právníků, od roku 1992 do roku 1998 byl prezidentem správní rady Nadace Pro Bohemia. V roce 1996 založil Nadační fond občanům Prácheňska se zaměřením na sociální oblast regionu. V současnosti je předsedou Jednoty českých právníků a členem vědecké rady právnické fakulty UK v Praze, Právnické fakulty MU v Brně a Právnické fakulty University Palackého v Olomouci. Dne 16. července 2003 vyslovil Senát Parlamentu ČR souhlas s jeho jmenováním soudcem Ústavního soudu a 6. srpna 2003 jej prezident Václav Klaus jmenoval soudcem a předsedou Ústavního soudu České republiky. Prezident Francouzské republiky Jacques Chirac udělil Pavlu Rychetskému dne 12. července 2005 francouzský Řád Čestné legie v hodnosti důstojníka. V srpnu 2011 se stal předsedou Alliance Française Brno.

 

Místopředseda Ústavního soudu

prof. JUDr.Pavel Holländer, DrSc.

 hollander.jpg

 

Pavel Holländer (*1953) ukončil studium práv v roce 1976. Od tohoto roku působil na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě na katedře teorie státu a práva jako interní aspirant, od roku 1979 jako odborný asistent a od roku 1988 do února 1993 jako docent (s výjimkou období od září do prosince 1989, kdy pracoval v Ústavu státu a práva Slovenské akademie věd). Ke dni 17. listopadu 1989 byl členem KSČ. V letech 1992 a 1993 studoval v rámci stipendia Humboldtovy nadace na Právnické fakultě Univerzity v Kielu. V květnu 1995 byl jmenován profesorem. V roce 1993 a opakovaně v roce 2003 byl jmenován soudcem Ústavního soudu České republiky. Je členem Učené společnosti České republiky (od roku 2003), působil v Akreditační komisi vysokých škol (1994-2000), byl a je členem vědeckých rad univerzit a jejich právnických fakult, redakčních rad domácích i zahraničních vědeckých časopisů..V odborné práci se zaměřuje zejména na otázky právní teorie a filosofie práva, právní logiky, medicínského práva, všeobecné státovědy a ústavního práva. K různým aspektům těchto oblastí vystoupil na mnoha odborných konferencích, přednášel na zahraničních vysokých školách a uveřejnil řadu odborných publikací. Z řady monografií lze zmínit knihy Rechtsnorm, Logik und Wahrheitswerte. Nomos-Verlag, Baden Baden 1993; Ústavněprávní argumentace – ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu. Linde, Praha 2003; Abriß einer Rechtsphilosophie (strukturelle Überlegungen). Duncker & Humblot, Berlin 2003; Filosofie práva. Nakl. A. Čeněk, Plzeň 2006; Verfassungsrechtliche Argumentation – zwischen dem Optimismus und der Skepsis. Duncker & Humblot, Berlin 2007; Základy všeobecné státovědy. 2. vyd., Nakl. A. Čeněk, Plzeň 2009; Filipika proti redukcionizmu. Kalligram, Bratislava 2009.

 

 Místopředsedkyně Ústavního soudu

Judr. Eliška Wagnerová, Ph.D.

 wagnerova.jpg

 

 

Eliška Wagnerová (*1948) ukončila studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1974. Pracovala jako podniková právnička, poté jako advokátka. V roce 1996 získala na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vědecko-akademický titul Ph.D. v oboru politologie. V roce 1982 odešla do exilu. V SRN pracovala jako žurnalistka a poradkyně pro československé právo. Po čtyřletém pobytu v Kanadě se v roce 1993 vrátila do ČR a začala pracovat jako asistentka soudce Ústavního soudu ČR. Od roku 1996, kdy byla jmenována soudkyní, působila na Nejvyšším soudu ČR. V roce 1998 byla jmenována prezidentem republiky předsedkyní Nejvyššího soudu ČR. V letech 1994–1999 přednášela ústavní srovnávací právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a od roku 2004 do roku 2008 přednášela  tento obor na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2002 do 31.10. 2010 byla náhradní členkou Benátské komise, poradního orgánu Rady Evropy. Dne 20. března 2002 byla prezidentem Václavem Havlem jmenována soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu České republiky. V letech 1994 – 1996 byla členkou Občanské demokratické aliance, kde působila také jako předsedkyně ústavněprávní komise.

 

 

Specializuje se na otázky ústavního práva v komparativním pohledu, otázky ústavního soudnictví a jeho postavení v ústavním systému a otázky základních práv. K těmto a dalším tématům vystoupila na řadě odborných domácích i zahraničních konferencí s následnou publikací těchto příspěvků.

 

V říjnu 2009 jí bylo Jednotou českých právníků uděleno vyznamenání - stříbrná medaile Antonína Randy.

 

 

Další soudci Ústavního soudu

 JUDr. Ivana Janů

 janu--1-.jpg

 

Ivana Janů (*1946) Právnickou fakultu Univerzity Karlovy ukončila doktorátem v oboru mezinárodního práva veřejného v roce 1974. V letech 1973–1983 pracovala ve Výzkumném ústavu vodohospodářském, poté do roku 1989 působila jako vedoucí podnikový právník. V letech 1972 – 1993 byla členkou ČSL, resp. KDU-ČSL (do jmenování soudkyní Ústavního soudu). Po politické změně roku 1989 byla kooptována do České národní rady a následně byla zvolena ve dvojích parlamentních volbách. Za trvání svého poslaneckého mandátu pracovala v ústavně- -právním výboru, mandátovém a imunitním výboru a jako místopředsedkyně zahraničního výboru. Zúčastnila se prací na současné Ústavě České republiky. V roce 1992 byla zvolena za vedoucí delegace Parlamentu České republiky v Radě Evropy. V létě 1996 působila v USA na Ohio University jako lektorka se zaměřením na transformaci ve Střední a Východní Evropě po pádu totalitárních režimů. V červnu 2001 byla zvolena Valným shromážděním OSN soudkyní ad litem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu České republiky byla poprvé jmenována v listopadu 1993 prezidentem Václavem Havlem. Znovu jmenována soudkyní Ústavního soudu České republiky byla 16. září 2004 prezidentem Václavem Klausem. 

JUDr. Vojen Güttler

 guttler.jpg

 

Vojen Güttler (*1934) maturoval v roce 1952, ale tehdejší vedení gymnázia v Jičíně ho nedoporučilo ke studiu na Právnické fakultě UK, kam byl přijat až po předchozí práci v Jáchymovských dolech. V roce 1958 ukončil studia, absolventský diplom mu však byl zadržen pro účast v opozičním studentském hnutí. Pracoval jako podnikový právník, od roku 1960 jako občanskoprávní soudce, naposledy jako soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem. V roce 1968 byl činný jako funkcionář severočeského výboru Klubu angažovaných nestraníků. Po 21. srpnu 1968 odešel do krátkodobé emigrace a brzy po návratu musel soudnictví opustit. Pracoval opět jako podnikový právník a publikoval řadu statí v odborných a vědeckých časopisech.  V té době se věnoval zejména právu pracovnímu. Byl činný – mimo jiné – jako předseda pracovněprávní Komise Federálního ministerstva všeobecného strojírenství a jako člen pracovněprávní Komise Federálního ministerstva práce a sociálních věcí. Po listopadu 1989 byl spoluzakladatelem Občanského fóra na svém pracovišti. Začátkem roku 1990 obnovoval televizní výzvou politické hnutí Klub angažovaných nestraníků (KAN) a byl předsedou jeho přípravného výboru.  Do jmenování soudcem Ústavního soudu byl místopředsedou KAN. V roce 1990 začal pracovat jako ředitel rehabilitačního odboru Ministerstva spravedlnosti a později jako poradce předsedkyně České národní rady. Dne 31. ledna 1992 byl prezidentem republiky Václavem Havlem jmenován soudcem Ústavního soudu ČSFR a 15. července 1993 soudcem Ústavního soudu České republiky.  Dne 6. srpna 2003 jej prezident Václav Klaus jmenoval na další funkční období. Přednášel na řadě mezinárodních konferencí v oblasti lidských práv v Evropě, Asii i Americe. Je autorem celé řady odborných článků a statí, které publikoval doma a v USA. Nikdy nebyl ani členem ani kandidátem KSČ.

 

JUDr. František Duchoň

 duchon.jpg

 František Duchoň (*1946) ukončil studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1969. V době studií byl v létě 1968 přijat do KSČ, z níž vystoupil na jaře 1969. Po dvouleté praxi justičního čekatele pracoval jako soudce občanskoprávního úseku Okresního soudu v Ústí nad Labem. V roce 1978 rezignoval a začal pracovat jako podnikový právník Okresního ústavu národního zdraví a Okresní hygienické stanice v Jihlavě. Doktorát práv získal na Právnické fakultě UK v Praze v roce 1981. Na téže fakultě absolvoval v letech 1982–l984 postgraduální studium v oboru správní právo a státní správa. V roce 1989 získal atestaci ze zdravotnického práva. V lednu 1991 se vrátil do justice jako soudce Okresního soudu v Jihlavě, kde zastával rovněž funkci místopředsedy soudu. V roce 1995 se stal soudcem, později též předsedou senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR. V průběhu 90. let se zúčastnil řady odborných stáží v Kanadě, Holandsku, Francii a ve Španělsku, kde studoval zejména komunitární právo, systém ochrany lidských práv a postavení soudní moci v ústavních systémech. V letech 1997–98 se v Radě Evropy podílel na vypracování Charty o statutu evropského soudce. V posledních letech aktivně působil na řadě mezinárodních právních konferencí. Dne 6. června 2002 byl jmenován prezidentem Václavem Havlem soudcem Ústavního soudu České republiky.

 

 JUDr. Jiří Mucha

 

mucha.jpg

Jiří Mucha (*1946) ukončil studium práv v roce 1969 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde téhož roku složil rigorózní zkoušku a získal doktorát práv v oboru mezinárodního práva. Ještě během studia absolvoval dva studijní cykly v oboru srovnávacího práva na Mezinárodní fakultě pro výuku srovnávacího práva v Montrealu a Štrasburku. Po dvouleté praxi advokátního čekatele působil v letech 1973–1993 jako advokát v Praze, kde se věnoval především mezinárodní agendě a zastupování ve věcech s mezinárodním prvkem. V roce 1993 jej Výbor ministrů Rady Evropy zvolil členem Evropské komise pro lidská práva při Radě Evropy, v níž působil do roku 1998; zabýval se zde aplikací Evropské úmluvy o lidských právech v rámci rozhodování o stížnostech na porušování základních práv a svobod, podaných proti členským státům Rady Evropy. V roce 1998 vstoupil do diplomatických služeb a do roku 2002 působil ve Štrasburku jako velvyslanec a stálý představitel České republiky při Radě Evropy. V letech 2001–2002 vykonával funkci předsedy Skupiny zpravodajů Výboru ministrů Rady Evropy pro právní spolupráci a podílel se tak na sjednávání několika mezinárodních úmluv Rady Evropy. Dne 28. ledna 2003 jej prezident Václav Havel jmenoval soudcem Ústavního soudu České republiky. Nikdy nebyl členem žádné politické strany.

 

JUDr. Miroslav Výborný

 

vyborny.jpg

Miloslav Výborný (*1952) vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v letech 1970–1975. Rigorózní zkoušku složil po absolvování základní vojenské služby v roce 1978. Od ukončení školy pracoval v advokacii, nejdříve jako advokátní koncipient a do roku 1996 jako advokát v Chrudimi. V roce 1990 byl zvolen poslancem České národní rady, zvolen byl i v letech 1992, 1996, 1998 a 2002. V období od roku 1991 do roku 1996 působil ve funkci předsedy ústavně- právního výboru České národní rady, později Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Byl členem vládní komise pro přípravu Ústavy České republiky, která působila v roce 1992. V roce 1996 se stal ministrem obrany. Od roku 1998 předsedal Legislativní radě vlády. V letech 1998–2002 byl předsedou mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny, v roce 2002 do následujícího roku byl znovu předsedou ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny. V letech 1998–2003 působil jako starosta města Heřmanův Městec. Od roku 2003 je členem správní rady Univerzity v Pardubicích a v letech 2005 až 2009 i jejím předsedou. V 80. letech vstoupil do Československé strany lidové (ČSL) a v listopadu 1989 zakládal Občanské fórum v místě bydliště a v okrese Chrudim. Do roku 2003 byl členem politické strany KDU-ČSL. Soudcem Ústavního soudu České republiky byl jmenován 3. června 2003 prezidentem Václavem Klausem.

 

JUDr. Dagmar Lastovecká

 

lastovecka--1-.jpg

Dagmar Lastovecká (*1951) absolvovala Právnickou fakultu UJEP v Brně v roce 1974, titul doktorky práv získala na téže fakultě v roce 1981. Do roku 1986 byla zaměstnána ve Státní bance Československé, poté v družstevním podniku Drutis Brno a v brněnské pobočce Agrobanky. V letech 1991–94 byla předsedkyní Okresní privatizační komise v Brně, poslankyní Federálního shromáždění a členkou ústavně-právního výboru a mandátového a imunitního výboru. V letech 1994–1998 byla primátorkou města Brna. V roce 1998 byla zvolena do Senátu Parlamentu České republiky, kde působila jako členka a později i předsedkyně ústavně-právního výboru a dále jako členka Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR. Od roku 1991 do roku 2003 byla členkou Občanské demokratické strany (ODS). Soudkyní Ústavního soudu České republiky byla jmenována prezidentem Václavem Klausem 29. srpna 2003. 

 

prof. JUDr. Jan Musil, CSc.

 

musil.jpg

Jan Musil (*1941) je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci v roce 1963 pracoval jako právní čekatel a prokurátor na okresní prokuratuře v Šumperku, zabýval se problematikou kriminality mládeže. V letech 1960 – 1969 byl členem KSČ, z níž na vlastní žádost vystoupil. Od roku 1967 pracoval jako pedagog na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl v roce 1985 jmenován docentem, v roce 1993 profesorem a posléze zastával funkci vedoucího katedry trestního práva. V letech 1992–1998 byl rektorem, poté do roku 2003 prorektorem Policejní akademie České republiky. Absolvoval četné stáže a přednáškové pobyty na zahraničních univerzitách. Je pravidelným hostem Institutu Maxe Plancka pro mezinárodní a zahraniční trestní právo ve Freiburgu im Breisgau. Je členem vědeckých rad Právnické fakulty Univerzity Karlovy, Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Policejní akademie České republiky, předsedou vědecké rady Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. Je také členem Společnosti pro kriminalistiku, Národní skupiny Mezinárodní společnosti pro trestní právo a čestným členem Bílého kruhu bezpečí. Dne 27. listopadu 2003 jej soudcem Ústavního soudu České republiky jmenoval prezident Václav Klaus.

 

 JUDr. Jiří Nykodým

nykodym.jpg

iří Nykodým (*1945) studoval na Právnické fakultě UK v Praze v letech 1963–1968. V roce 1969 složil rigorózní zkoušky. V září 1969 nastoupil jako soudní čekatel u Městského soudu v Praze. V prosinci 1969 pak nastoupil jako advokátní čekatel u Městského sdružení advokátů v Praze. Od roku 1972 působil jako advokát v advokátní poradně v Praze. Od března 1972 byl členem Občanskoprávní sekce studijního kolegia Ústředí České advokacie. V roce 1976 byl jmenován zkušebním komisařem pro advokátní zkoušky, a to pro obor občanské právo. V roce 1990 byl zvolen do předsednictva Ústředí české advokacie. Podílel se na přípravě zákona o advokacii a advokátním tarifu. V představenstvu České advokátní komory působil s výjimkou let 1993–1996 (člen revizní komise ČAK). V roce 1998 byl jmenován členem Legislativní rady vlády. Dále působil v pracovní skupině Ministerstva spravedlnosti pro obecnou část nově připravovaného občanského zákoníku a v pracovní skupině pro rodinné právo. Je jedním ze spoluautorů Komentáře k občanskému zákoníku a Právnického slovníku nakladatelství Linde. Dne 17. prosince 2003 jej soudcem Ústavního soudu České republiky jmenoval prezident Václav Klaus. Nikdy nebyl členem žádné politické strany.

 

JUDr. et PhDr. Stanislav Balík

balik.jpg

Stanislav Balík (*1956) ukončil Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v roce 1979, v roce 1981 absolvoval obor archivnictví na Filosofické fakultě téže univerzity. Doktorem práv se stal v roce 1983, doktorem filosofie o tři roky později. Stanislav Balík pracoval do roku 1989 jako podnikový právník, poté se věnoval advokacii. Jako samostatný advokát působil od roku 1990. V roce 1994 se stal náhradníkem představenstva ČAK, v roce 1999 jejím prvním místopředsedou a v roce 2002 byl zvolen předsedou. V letech 2002–2003 zastupoval českou advokacii v Radě evropských advokátních komor. V roce 2003 se stal nositelem stříbrné Randovy medaile. Od roku 1996 působí na katedře právních dějin PF ZČU, přednáší i na Právnické faktultě MU a Právnické fakultě UP. Stanislav Balík hojně publikuje a je autorem a spoluautorem řady učebnic a článků v odborných časopisech. Byl vedoucím autorského kolektivu monografie "Dějiny advokacie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku"(2009), vydané též v anglické verzi "History of the Legal Profession in Bohemia, Moravia and Silesia" (2010). Působí také v redakčních radách časopisů Bulletin advokacie, Historický obzor a časopisu pro právní vědu a praxi Journal on European History of Law. Soudcem Ústavního soudu České republiky byl jmenován prezidentem Václavem Klausem dne 26. května 2004. Nikdy nebyl členem žádné politické strany.

 

doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.

zidlicka.jpg

Michaela Židlická (*1952) absolvovala Právnickou fakultu UJEP v Brně v roce 1975, doktorkou práv se stala na téže fakultě v roce 1981. V postgraduálním studiu v letech 1992–1995 na Právnické fakultě Komenského univerzity se věnovala římskému právu. V roce 2002 byla jmenována docentkou. V období 1976–1989 pracovala jako právnička v podnikové sféře. Od roku 1991 přednáší římské právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, od roku 1999 jako garantka a od roku 2002 jako docentka tohoto oboru. Absolvovala řadu odborných zahraničních stáží zejména ve Francii a Rakousku, je autorkou a spoluautorkou monografií, učebnic, mnoha odborných statí a dalších prací a recenzí v oboru římského práva. Přednáší na domácích i zahraničních konferencích a zahraničních univerzitách v oblasti právních dějin. Dne 16. června 2004 byla prezidentem Václavem Klausem jmenována soudkyní Ústavního soudu České republiky. 

 

JUDr. Vlasta Formánková

formankova.jpg

Vlasta Formánková (*1953) ukončila studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1977. V témže roce nastoupila jako právní referentka do Západočeských mlékáren, n. p. Klatovy. Rigorózní zkoušku složila v roce 1978. Od 1. září 1978 začala vykonávat justiční praxi u Krajského soudu v Plzni a po složení justičních zkoušek byla 15. června 1979 zvolena soudkyní pro Okresní soud Plzeň-město. Pracovala nejprve na úseku občanskoprávním, pak krátce na úseku trestním a poté znovu na úseku občanskoprávním. V lednu roku 1990 byla pověřena řízením Okresního soudu Plzeň-město a následně jmenována do funkce předsedkyně tohoto okresního soudu. Zároveň působila jako předsedkyně občanskoprávního senátu. Po uvolnění z funkce předsedkyně okresního soudu na jaře 1999 soudila dále na úseku občanskoprávním a v průběhu roku 2000 přešla ke Krajskému soudu v Plzni, kde jí byla přidělena jak agenda prvostupňová, tak i agenda odvolací na úseku občanskoprávním, kupříkladu zákon na ochranu osobnosti, tiskové žaloby, žaloby z autorského práva. Dne 5. srpna 2005 byla prezidentem Václavem Klausem jmenována soudkyní Ústavního soudu České republiky. Nikdy nebyla členkou ani kandidátkou žádné politické strany.

 

JUDr. Vladimír Kůrka

kurka.jpg

Vladimír Kůrka (*1948) dokončil Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v roce 1973. V justici působí od roku 1974, nejprve jako soudní čekatel na Krajském soudu v Plzni, poté jako soudce Okresního soudu Plzeň-město. V roce 1976 nastoupil jako soudce k Okresnímu soudu v Mostě a v roce 1990 se stal i jeho předsedou. V roce 1994 byl dočasně přidělen k Vrchnímu soudu v Praze, o rok později se stal soudcem jeho občanskoprávního kolegia. V roce 1996 byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu v Brně (od roku 1997 předsedou senátu), členem občanskoprávního kolegia, členem evidenčního senátu a velkého senátu. K jeho agendě patřila především procesualistika, bytové právo, restituce církevního a sokolského majetku, posléze výkon rozhodnutí a exekuce. Vladimír Kůrka je členem redakční rady časopisu Soudní judikatura a lektorem Justiční akademie ČR. Je členem zkušebních komisí pro advokátní zkoušky a pro odborné zkoušky justičních a právních čekatelů. Soudcem Ústavního soudu České republiky byl prezidentem Václavem Klausem jmenován 15. prosince 2005. Nikdy nebyl členem žádné politické strany.

 

 

 

 

 

 

 
 

 


Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 48843
Měsíc: 518
Den: 13