11. 10. 2011 - Hřebejk
Soudcovské rády
- poradní orgán předsedy soudu
- tlak na vytvoření celostátní soudcovské rady
- určitý kompromis mezi samosprávou soudu a vlivem propojení moci soudní a výkonné
Čl. 92
Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudu s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud. |
- To, o čem rozhoduje Ústavní soud = čl. 87
- To o čem rozhoduje Nejvyšší správní soud = správní zákon
- Zbytek patří obecnému soudnictví, v jehož čele stojí Nejvyšší soud
Čl. 93 – Jmenování soudce
(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu. |
- Čl. 63 (i) – ne pouze prezident, ale i vláda (ministr spravedlnosti)
- Je potřeba kontrasignace
- Rozlišovat mezi jmenováním soudců a jmenováním předsedů a místopředsedů!
o Člověk se nejprve musí stát soudcem, až poté předsedou či místopředsedou (nemůže to být libovolný člověk)
o Jmenování předsedů a místopředsedů = čl. 62 (e, f)
§ Není zde zmínka o Nejvyšším správním soudu (původně se s ním nepočítalo, byl prosazen až úplně nakonec) – dohnalo se to zákonem 152/2002
§ Čl. 63, odst. 2
Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon. |
§ U jmenování předsedy a místopředsedů Nejvyššího správního soudu je potřebná kontrasignace ministra spravedlnosti; u Nejvyššího a Ústavního soudu jmenuje pouze prezident
- Soudce skládá slib, který je dán v zákoně o soudech a soudcích
(2) Soudcem muže být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon. |
- Ústavní předpoklad = občan
o Občan = státní občan české republiky
o 83/1990 o sdružování občanů (x Listina říká, že každý se může sdružovat)
- Bezúhonnost = právní bezúhonnost
o Čistý trestní rejstřík
o Opis z TR – za co byl člověk stíhán
o Výpis z TR – aktuální stav
§ Pokud byla udělena milost, ve výpisu se přečin neobjevuje
o = ten, na koho se hledí, jako by byl bezúhonný (má čistý trestní rejstřík)
o Negativní lustrační osvědčení – vyžadováno
- Vysokoškolské právnické vzdělání
o Úplné magisterské vzdělání
o V době, kdy nebylo magisterské vzdělání (imaginární konstrukce, že ho člověk má)
- Zákon stanoví:
o Věkový limit
o Zkouška v oboru – justiční zkouška
o Soudce nesmí být členem politické strany
Čl. 94
(1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci. |
- Senát
a) předseda + hlasující
o Předseda se podřizuje hlasujícím
b) předsedy + 2 přísedící
o Přísedící jsou voleni obecními zastupitelstvy
o V rámci jednoho městského soudu několik zastupitelstev, musí být vytvořen klíč
§ Např. 5 zastupitelstev zvolí jednoho přísedícího,…
o Předseda vystupuje jako správní orgán
o Možnost, jak dostat do soudnictví laický prvek
o Doména angloamerické kultury (porotní systém)
(2) Zákon muže stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudu podílejí vedle soudců i další občané. |
- Není uzavřena možnost přísedících
Čl. 95 – vázanost zákonem
(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního rádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. |
- Soudce se musí řídit i ústavním zákonem, i když to zde není výslovně řečeno (nedůslednost Ústavy)
- Soudce není vázán celým právním řádem (to platilo pouze do r. 1989)
o Omezeno na zákony (aby se soudce neřídil nezákonnými podzákonnými předpisy)
o Podzákonné předpisy pouze okrajové
(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. |
- Zárodek infuzního ústavního soudnictví
- Ústavní soud se má podílet na „čistotě“ právního řádu
Čl. 96 – rovnost účastníků
(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva. |
- Jsou myšlena procesní práva
- Princip demokratického soudnictví
(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně. |
- Obecně – pokud nemůže být jednání ústní, musí s tím strany souhlasit
ÚSTAVNÍ SOUD
- Čl. 83 – Čl. 89 Ústavy
- Zákon 182/1993 o ústavním soudu ve znění více než deseti novel
KONCEPCE ÚSTAVNÍHO SOUDNICTVÍ
1) Orgán soudního nebo nesoudního typu
a. Soud – nestranný
§ Vázán procesními pravidly
b. Orgán nesoudního typu
§ Extra zřízená komise, která nepracuje metodami soudnictví (žalobce, odpůrce)
§ Očekává se zdravý rozum
§ Nevázán procesními pravidly
§ V praxi funguje pouze ve Francii – má ústavní radu slouženou z odborníků (např. bývalí prezidenti Francie)
§ V naší ústavě 9. května předsednictvo Národního shromáždění mohlo projednávat – použito jednou; pouze model, prakticky příliš nefungovalo
2) Kontrola ústavnosti
a. Abstraktní kontrola ústavnosti
§ Soulad právních předpisů s právním pořádkem
§ Aniž by byl konkrétní spor, pouze posouzení
b. Konkrétní kontrola ústavnosti
§ Týká se konkrétního případu
§ Existuje žalobce, obžalovaný, Ústavní soud posuzuje ústavnost
3) Jaká kontrola
a. Preventivní kontrola
§ Ústavní soud se vyjadřuje, než nabude zákon účinnosti, mezinárodní smlouva ratifikována,
§ U nás pouze v případě mezinárodních smluv
Čl. 87, odst. 2 Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle cl. 10a a cl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována. |
b. Následná kontrola
§ Až poté, co zákon nabude účinnosti, mezinárodní smlouva je ratifikována,…
4) Koncentrované x Difuzní ústavní soudnictví
a. Koncentrované ústavní soudnictví
§ Koncentrováno do jednoho jediného orgánu
§ Jeden orgán může mít pobočky, ale rozhodují stále jménem jediného orgánu
§ U nás jediný soud sídlící v Brně
§ Nevýhoda – v případě podjatosti nastane problém (neexistuje jiný ústavní soud)
· Soudce musí být při podezření z podjatosti vyloučen
b. Difuzní ústavní soudnictví
§ Rozptýleno mezi všechny soudy
§ Doména USA
§ Jakmile jakýkoliv soud dojde k názoru, že je něco protiústavní, nepoužije to (musí zdůvodnit
§ Náznak Čl. 92, odst. 2
1. Možnost předložit Ústavnímu soudu věc, aby projednal příp. protiústavnost
JMENOVÁNÍ ÚSTAVNÍHO SOUDCE
Čl. 84 Ústavy
(1) Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenování na dobu deseti let. |
- 15 soudců = ideální počet (celý mechanismus je na tom postaven)
o 1 předseda, 2 místopředsedové, 3 čtyřčlenné Senáty
o Pokud je méně ústavních soudců, není to zas tak velký problém
o Minimální počet není dán, u nás nikdy 15 soudců nebylo
o Podpůrná ustanovení
§ Pro kárná řízení je potřeba 12 soudců
§ Pro rozhodnutí o zrušení zákona musí být pro 10 soudců
§ Ústavní soud si vydal vlastní ustanovení – pokud nebude přítomno 12 soudců, nebude se rozhodovat
- Na rozdíl od ostatních soudců, kteří jsou jmenování doživotně
- Po deseti letech možnost jmenovat znovu
(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu. |
- Iniciativní je prezident (navrhuje kandidáta)
- Pokud Senát nesouhlasí, prezident jmenovat nemůže
- Pokud je Senát nečinný (nevyjádří se do 60-ti dnů), hledí se na to, jako kdyby souhlasil
(3) Soudcem Ústavního soudu muže být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání. |
- Státní občan starší 40-ti let
- Problém – žádný předpis neříká, co je jednoznačně právní povolání (musí se to dohonit výkladem)
- Prezident musí mít připravené zdůvodnění, proč chce konkrétní osobu jmenovat ústavním soudcem
- Soudce ústavního soudu nemá žádnou speciální zkoušku
o Zkoušku nahrazuje 10 let praxe
Čl. 85
(1) Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu ujímá své funkce. |
- Jednorázový úkon, který nemá zpětnou vazbu – neprověřuje se zpětně
- Desetiletá lhůta se počítá na den přesně (např. 11. 10. 2011 – 11. 10. 2021 včetně)
- Zvláštnost – neobjevuje se zde slib věrnosti České republice (teoreticky by stát mohl u Ústavního soudu prohrát)
(3) Odmítne-li soudce složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován. |
- Měl by to přečíst soudce osobně
Čl. 86 – postihnutelnost ústavního soudce
(1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno. |
- Trestní stíhání = až když je vzneseno obvinění za konkrétní přečin; člověk na to může reagovat
- Zadržení = ještě není vzneseno obvinění; zamezení pokračování v trestné činnosti
(2) Soudce Ústavního soudu lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání trestného činu, anebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností. |
- Imunita ústavních soudců je čistý nadstandard (původně měla imunita chránit ústavní soud jako sbor)
- Analogie s imunitou senátorů
- Imunitu ústavních soudců řeší Senát
(3) Soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i poté, kdy přestal být soudcem Ústavního soudu. |
- Podrobnosti stanoví zákon
- Např. Zákon o střetu zájmů, zákon o platu státních úředníků a soudců