4.Různé pojetí přirozených práv a postavení člověka
- po 2. sv.v. návrat ke koncepci přirozeného práva – svoboda, rovnost, solidarita
- pozn. i totalitní státy se odvolávaly na přirozené právo, ale na jiné hodnotové orientaci
- koncepce se vrací k Velké franc. burž. revoluci
- zároveň návrat ke koncepci racionalismu: to co je rozumem ospravedlnitelné
- opírá se o ústavu USA a dem. revoluce
- revoluce = nová vedoucí vrstva se dovolává přirozeného práva, aby popřela pozitivní pr. předchozí vedoucí vrstvy
- Všeobecná deklarace LP se takto LP dovolává, ale Evropská charta již nikoli – vyzdvihuje tzv. „společně sdílené hodnoty“
Platné právo = souhrn pr. norem, jejichž zachovávání lze vynutit státní mocí (subj. X obj.)
Přirozené právo = něco samozřejmého (v dějinách: vůle boží, zdravý rozum, soulad s přírodou, stoicismus, vůle silnějšího)
- žádnou koncepci nelze přijmout jako nespornou → základem totiž není vědecká pravda, ale hodnotová pozice autora
Nietsche: přežívá silnější, lidé si nejsou rovni, soucit znehodnocuje lidstvo, nadčlověk
→ pouhá orientace na přirozenoprávní východisko humanismu nestačí, je současně nutné toto východisko interpretovat v demokratické hodnotové soustavě!!!
- vychází z Akvinského
- bůh vyhlásil přirozený zákon, který člověk poznává cestou zjevení i rozumem
- soukr. vlast. je také přir. pr.
- encyklika Jana XXIII.: Pacem interris (1963)
- každý člověk je nositel práv a povinností, které jsou všeobecné, nezcizitelné, neporušitelné (pr. na život, tělesnou nedotknutelnost, prostředky k důstojnému životu, svoboda projevu, myšlení)
- encyklika Jana Pavla II.: Redemptor hominis
- hlásí se k Všeobecné deklaraci LP, ovšem v souladu s kat. učením
- obrovský posun kat. církve – náb. svoboda
Marx: teorie spol. smlouvy není pravdivá, ale ve své době sehrála významnou úlohu
- překročil tradiční LP ve sféře sociální a v oblasti plného rozvoje člověka
- předpokládá, že socialistická společnost automaticky zabezpečí zájmy, práva a sv. jednotlivce , a proto není nutné se tím speciálně zabývat
- trvalý úspěch jakékoli doktríny nezaručuje pouhá její deklarace, ale ani pouhá realizace, aniž by lidé byli přesvědčeni o její blahodárnosti