8.Občanská a lidská práva v ústavním systému první republiky a jejich inspirační zdroje
- už před vznikem první republiky zdůrazňoval Masaryk dem. charakter a LP, které chce uplatnit
říjen 1918 – Washingtonská deklarace – Čs. národní rada přijímá zásady moderní demokracie vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti; ČS stát bude republikou a zaručí svobodu svědomí, náb., vědy, umění, slova, tisku, pr. shrom., petiční,církev bude odloučena od státu, všerob. pr. hlasovací, pr. menšin chráněna poměrným zastoupením
- zásady se promítly do ústavy 1920
- práva, svobody a povinnosti obsaženy především v hlavě páté: princip rovnosti, svobodu osobní, majetkovou,
domovní, sv. tisku…
- branná povinnost
- šlo o ta práva, která byla státní mocí nejvíce porušována → třeba jim poskytnout zvláštní ochranu; i mez. tlak
- v hlavě šesté ochrana menšin národních, náboženských a rasových – práva kolektivní
- rovnost → občanů i cizinců, zrušení výsad šlechty
- § 106 nadřazenost práva mezinárodního nad vnitrostátním
- ochrana menšin navazovala na poválečný vývoj, vycházela ze smlouvy mezi čelnými mocnostmi a ČS podepsané v Saint
Germain 1919
- princi rovnosti bez ohledu na rasu, jazyk, náb., před soudy svůj jazyk, vyučování v jejich jazyce
- předpisy se nesmějí měnit bez souhlasu Rady SN
- ČS uznává jurisdikci Mezinárodního soudního dvora v těchto věcech
- práva jejich záruky považovány všeobecně za něco zcela přirozeného v civilizovaném státě
- vlastní úprava zakotvila národnostní práva ještě šířeji, než jsme byli vázáni smlouvou
- ale spor o jazykový zákon: zakotvení státního jazyka v ústavě → Masaryk: samovolně přirozenou vahou kulturní a pol.; Kramář: zakotvit
- ČS udrželo respektování LP až do r. 1938 jako ostrůvek demokracie uprostřed diktatur (př.: i kom. strana mohla existovat i přes její odpor vůči republice)